Není přání jako přání…

V životě nastávají jen dvě tragédie, když člověk nedostane co chce nebo se mu jeho přání splní, říká Oskar Wilde.

Moje babička pravila: „Hroz se splněných přání.“ A všichni jsme už asi slyšeli: Dávej si pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit. Když se to stane, zjistíš, že jsi to vůbec nechtěl, ale už je pozdě.

Dnes mám  narozeniny. Všem, kdo mi přejí, ze srdce děkuji, ale sama se neodvažuji přát si nic. Nic zásadního. Bojím se, aby ses mi to nesplnilo.

Kdo mě znáte, víte, že jsem si strašně moc přála ranč. A dostala jsem ho.

Nejen, že jsem záhy  zjistila, že jsem ranč vlastně asi nechtěla, ale za necelé dva roky jsem o něj také přišla. A co horší, ukázalo se, že ten, o kom jsem nepochybovala, že je jeden z mých nejbližších mi dal takovou „čočku“, že se mi ještě po letech občas obrátí v žaludku. Jsem učebnicový příklad.

 „Nechutné“ podrobnosti najdete na mém e-booku na www.koucterapie.cz.

Od té doby si opravdu  intenzivně, a to asi dvě hodiny před odchodem z domu, přeji jen to, abych našla parkovací  místo při příjezdu do práce. Případně, aby byla průjezdná D1.

Přání má velikou moc. Je to zhmotnělá energie vyslaná do vesmíru, kterou více či méně vědomě následujeme.

Ale pozor, není přání jako přání. Poslední dva roky jsem udělal výjimku z pravidla nic si nepřát a trochu jsem si přála zahradní vířivku. Ne tak urputně jako ranč, ale úplně jsem si představovala, jak si to v ní užívám. A v jedné chvíli jsem ji chtěla moc. A zrovna v té chvíli se nákup nejevil jako nejlepší nápad. Tak jsem si řekla, že ji vlastně nepotřebuji a že se budu chodit vykoupat do brněnské přehrady. Druhý den vířivka bublala na zahradě. To, že bych ji nepotřebovala mne ani po měsících nenapadlo. Naopak, jsem na ní skoro závislá. No, možná úplně závislá.

Mezi vířivkou a rančem je značný rozdíl, jak jistě uznáte. A o tom to taky trochu je. Prostě není přání jako přání. Zásadní je přání detailně promyslet. To především! Já své rančerské přání formulovala velmi vágně.  Ale hlavně jsem bezohledně ovlivnila všechno okolo mne tak, že právě proto došlo na lámání chleba. Prostě jsem to chtěla a hotovo. A dobře mi tak.

Asi rozumíte, co tím myslí. Tedy, když už si přát, tak co nejkonkrétněji a pokud možno s ohledem na své okolí. A hlavně „netlačte na pilu“, přejte si, ale tak easy, nechejte věci spíše plynout… přicházet k vám. Užívejte si i to čekání. Mě to neuvěřitelně funguje.

Díky za vaše přání, a jestli se mi splní, to je také trochu na vás!

Vaše Ilona

Reference

  • Ahoj Ilono, kam se až člověk musí dostat, až k pudu sebezáchovy, aby pro své přežití poničil všechno a všechny a bylo mu to fuk. Dnes to beru jako vlastní pozitiva a hlavně dokázat se odrazit od dna, i když za pomoci mé osobní koučky, tedy tebe. Myslím, že bez tebe by to trvalo déle, ale přišlo by to. Samozřejmě ti děkuji. Upřímně. Tím pádem začínám chápat smysl koučování a začínám to celé vidět jako dobrou věc. Což doteď jsem vnímala jako americkej nesmysl. Nejsem sice zcela přesvědčená, ale má to nějaký smysl a myslí, že ti to jde. Připni si za mne hvězdičku.

    Linda Burianová, anesteziolog, FN Brno
  • Ilona má talent burcovat ve vás otázky, které postupně mění vaše zažité stereotypy. Je přitom velmi přirozená a vždy perfektně připravená empatická žena

    Do mého života vnesla podporu i povzbuzení, umění odhalit proč některé věci nejdou tak jak bych si přála.

    Motivuje k sebepoznávání a s nadšením jí vlastním umí nasměrovat ke změnám osobním i profesním.

    Koučink s Ilonou mohu všem, kteří stále hledají a nenacházení jen doporučit.

    Mgr. Barbara Brychtová, majitelka penzionu
  • Jana umí s nekonečnou trpělivostí naslouchat a svými znalostmi a neochvějnou intuicí nalézt příčiny i nevědomé vzorce duševního trápení. Byla a je mi oporou v nejtěžších okamžicích. Když selže všechno, ona nikdy. Díky. Sofie.

    Sofie

Ebook zdarma

Slova, která mohou zabíjet
Jak přežít verbální násilí

Zaslat e-book zdarma